V druhé části rozhovoru se uznávaný zastupitel vyjadřuje k budoucnosti údolí Voříškova. Nerad by tam viděl jen organizovaný sport, chtěl by od počítačů a mobilů vytáhnout i tu větší, neorganizovanou část populace, a především mladé. Také se zamýšlí nad současným zdravotním stavem a životním stylem mladých a nad současným systémem výchovy fotbalistů.Zamyšlení nejen nad organizovaným fotbalem (zastupitel Spousta)
V druhé části rozhovoru se uznávaný zastupitel vyjadřuje k budoucnosti údolí Voříškova. Nerad by tam viděl jen organizovaný sport, chtěl by od počítačů a mobilů vytáhnout i tu větší, neorganizovanou část populace, a především mladé. Také se zamýšlí nad současným zdravotním stavem a životním stylem mladých a nad současným systémem výchovy fotbalistů.V první části rozhovoru uvedl zastupitel Jiří Spousta, že přirozený prostor pro setkávání občanů je u hřiště, a že v Kohoutovicích vidí takové místo u Tatranu. Polovina údolí Tatranu, neboli Voříškova, přešla v minulých letech z veřejného vlastnictví na spolek Tatran Kohoutovice prodejem a darem. Velké fotbalové hřiště přestalo být volně přístupné, přibyly tenisové kurty. Letos zjara vedení obce oznámilo, že na spolek převede i druhou část údolí na další fotbalové hřiště, přitom je to poslední území, kde je možné v Kohoutovicích postavit něco významnějšího pro sport a rekreaci široké veřejnosti, ostatní místa jsou v majetku množství soukromých osob. Zeptali jsme se:
Jaký názor máte na budoucnost údolí Voříškova? Měl by tam spolek Tatran vybudovat další fotbalové hřiště? Nebo by tam mělo být zařízení přístupné široké veřejnosti?
Mohlo by to být tak, aby toto pěkné místo bylo využíváno veřejností i Tatranem. Tatran má své nezastupitelné místo v Kohoutovicích, ale lidé, kteří chtějí sportovat, by měli mít rovněž možnost sportoviště využívat. Sport pro všechny by měl hrát čím dál výraznější roli při výchově mladé generace, protože současný všeobecný zdravotní stav a s tím související životní styl mladých je tristní. Měli bychom být rádi za každého aktivně sportujícího „amatéra“, hlavně z řad mládeže. Jinak na to doplatíme, děti mají křivá záda a civilizační nemoci, které se u zdravých objevují až ve čtyřiceti nebo v padesáti letech, sedí u počítače a nehýbou se. Dnešním trestem není „domácí vězení“, alias „zarach“, jako za našich dob, ale naopak „vyhnání“ dítěte ven, a to bez mobilu… Vysloveně tragédie je pak přebudování původně veřejně přístupného hřiště na lépe vybavené sportoviště (za peníze daňových poplatníků, samozřejmě), následně toto sportoviště oplotit a omezit tak volný přístup veřejnosti, dětem. Toto je přesně ta nedobrá situace kolem hřiště s umělou trávou na fotbal na ZŠ Chalabalova. Moje osobní revolta proti tomuto trendu je, že už přes 25 let učím malé děti plavat jako dobrovolný cvičitel – mnoho kohoutovických dětí tímto výcvikem úspěšně prošlo a teď se nemusí vodního živlu bát, ale může si jít s potěšením zaplavat například do „našeho“ kohoutovického aquaparku, což mne opravdu hodně těší.
Tedy druhé fotbalové hřiště, ale volně přístupné veřejnosti?
Fotbal je stále v naší společnosti fenomén, který láká mnoho dětí, mládežníků, ale i starých pánů (a paní), ať už se nám to líbí nebo ne. Současně zavedený systém výchovy mladé generace hráčů považuji za špatný, protože se odráží na kvalitě všech následujících vyšších soutěží, jak vidíme sami při letmém srovnání úrovně naší nejvyšší soutěže se zahraničními. Z nadějného hráče se totiž stane v jistém okamžiku jeho výchovy houska na krámě“, která se dá výhodně prodat, nemůže přestoupit bez vyplacení, kam by chtěl, protože do „něj bylo klubem investováno“. Případně se kolem něj začnou točit manažeři různého druhu a nabídnou nezkušenému „Jankovi“ peníze, které mu obrátí svět naruby, a stane se „hvězdou“ v tom špatném slova smyslu a fotbal ve skutečnosti přestane hrát. Na jiný svůj rozvoj „jaksi“ neměl čas, takže po průchodu současným systémem výchovy se z něho stává nešťastník, který místo toho, aby se připravoval na normální profesní život, hrál fotbal, se kterým musel skončit. Dalším obrovským problémem sportu a fotbalu zvláště, je (kromě dopingu) korupce a podvodné jednání. V současné době se čelní představitelé českého fotbalu podezřelí z machinací a rozsáhlých dotačních podvodů nacházejí ve vyšetřovací vazbě (a to je jen špička ledovce).
Jak zodpovědět při znalosti těchto věcí výše položenou otázku? Není to jednoduché, ale jsem stále optimista a přál bych si, aby spolek Tatran představoval výjimku v poměrech vládnoucích v českém fotbale. Aby představitelům, funkcionářům a trenérům šlo především o to, aby z mladých lidí vychovávali slušné, nezakomplexované, pracovité a odolné jedince, kteří budou v životě umět použít všechny dovednosti a přístupy, které jim v rámci tréninku a soutěžních zápasů v duchu fair play vštěpovali jejich trenéři.
Pokud by to tak bylo, neměl bych pochyb o tom, že sami funkcionáři spolku Tatran spolu s trenéry přijdou s návrhem co nejefektivnějšího využití nové fotbalové plochy pro širokou sportovní amatérskou veřejnost, protože by si měli být dobře vědomi, že je to nejen pro ně, ale i pro obec, město a společnost to nejlepší.
Jestliže však vznikne za peníze daňových poplatníků další oplocené hřiště, na které bude mít přístup jen pár vyvolených, budeme vědět, že spolku Tatran v českém fotbale výjimku nepředstavuje.
Děkuji za rozhovor.
(Veřejné projednání budoucnosti druhé půlky údolí Voříškova a vznik územní studie můžete podpořit svým podpisem k Petici k údolí Voříškova a svým „lajkem“ rekreačnímu a sportovnímu areálu Voříšek v projektu Brna Dáme na Vás.)
dne 13.6.2017, Zastupitel Jiří Spousta v rozhovoru s Janou Konečnou
Další články v rubrice Politici, hospodaření, volby
Další články v rubrice Spolek Tatran
Další články v rubrice Údolí Voříškova (Tatran)
Další články v rubrice Životní prostředí