Helena Sedláčková je bývalou redaktorkou Kohoutovického kurýra. Napsala nám, že "v těchto dnech byla další tráva, další kousek zelené plochy zalit betonem, resp. betonovou dlažbou coby parkoviště (ulice Stamicova)". Požádala nás o zveřejnění své úvahy o vzniku parkovišť v Kohoutovicích - současná redakční rada kurýra zveřejnění odmítla.
Kam zmizela voda?
Byla jsem před pár dny na vycházce ve Ždánickém lese. Není to nijak vyhlášená turistická lokalita a troufám si tvrdit, že řada lidí ani přesně neví, kde leží. A možná také díky tomu je tam tak krásně. Nádherný listnatý les, líbezná krajina, jdete tři hodiny a nepotkáte člověka, prostě ráj! A proč o tom píšu? Tak nějak vypadal podle mých představ kohoutovický les zhruba před 50 lety.
Jak by dopadlo dnešní srovnání? Zatímco ve Ždánickém lese pramení studánky, teče tady průzračná pramenitá voda, vhodná k pití (garantováno hydrometeorologickým ústavem), mechy, tráva a stromy drží vláhu, tak v kohoutovickém lese se práší suchem. V místech, kde dříve pramenily studánky, trčí suché zrezivělé trubky.Tam, kde se zrcadlily hladiny jezírek, na nás hledí prázdné jámy a z potoků zbyla vyschlá koryta.
Vzpomínám si na jeden z článků pana Jaroslava Plška, člověka, kterého si hluboce vážím. Psal o tom, že při žních, to znamená v dobách velikého horka, se chodívali koně napít do potoka v místech, kde jsou dnes tenisové kurty. Čím by se napojili dnes? Leda tak pivem z blízké hospody. Nad ulicí Borodinova se nacházela tzv. mokřadla, kohoutovický potok vesele bublal a při větších bouřkách se vyléval na pisáreckou křižovatku. Kam zmizela voda? Voli ji vypili, říká se v jedné dětské říkance.
Tam, kde dříve rostly stromy, stojí dnes paneláky. To je skutečnost. Tam kde se zelenaly mechy, nechal člověk zalít trávu betonem. A příroda bije na poplach. Ten, kdo chodí denně jako já na vycházku do kohoutovického lesa, vám to potvrdí. A proto už žádný další beton, žádné další parkoviště a garáže a já nevím co! Pokud chceme, aby Kohoutovice zůstaly pěkné alespoň jako teď, když už jim nemůžeme vrátit krásu, kterou vytvářeli po staletí naši předkové, nemůžeme jít nadále cestou betonu a dlažby. Ti, kteří zde chtějí bydlet a užívat si jejich dosavadního prostředí, musejí počítat s tím, že to nebude zadarmo. Například auta nebudeme moci nadále skládat vedle sebe a zabírat další a další místo, ale nad sebe v patrových stáních.
Takže debata o rozvoji by se neměla odvíjet v duchu kolik dalších garáží a parkovišť na stávajících zelených plochách, ale kde budou ta patrová stání či garážové domy stát. Nejlépe na místech, která už dávno zelená nejsou. Stejně tak je nutno brát v úvahu, že ten, kdo vlastní auto, někdy i dvě i tři na jednu domácnost, nemůže počítat s tím, že jej postaví zdarma u domu, kde bydlí.
Nezastírám, že k výše uvedené úvaze mne přivedlo i veřejné zasedání ve věci „garáže Chopinova“. Já jako občan si přeju, aby se problém parkování řešil systémově, s výhledem do budoucna, ne metr po metru. A jako milovník přírody se modlím za to, abychom měli ve vedení naší městské části tak osvícené hlavy, které budou konat tak, že z našich krásných Kohoutovic, kterými se tak často ohánějí, nezůstane za pár desítek let betonový vrch s paneláky.
Napsala Helena Sedláčková
dne 23.7.2012, Helena Sedláčková
Další články v rubrice Parkování, garáže