Budeme mít lepšího Kurýra?
Ptáme se místostarosty Petra Hrušky
Pokračujeme v sérii rozhovorů s kohoutovickými zastupiteli. Podle volebních výsledků je nyní na řadě KDU-ČSL, která se do zastupitelstva probojovala jako pátá s téměř 11%.Líbí se Vám, jak naše radnice mluví s občany? Sledujete webové stránky a čtete Kurýra? Pozvednout jeho laťku o několik stupňů výše – to byl jeden z bodů volebního programu KDU-ČSL. Zástupcem této strany v koalici, která vede naši městskou část, je místostarosta PhDr. Petr Hruška, MBA. Zajímalo mě, jak jemu se líbí Kurýr a co se za necelého půl roku podařilo udělat, aby laťka kvality stoupala vzhůru.
Byla ustanovena pracovní skupina pro Kohoutovický kurýr, byl jsem zvolen jejím předsedou. Cílem bylo vytvořit nové Zásady pro vydávání, kterými se bude KK řídit. Na návrhu se stále pracuje. Snahou je vytvořit novou podobu Kurýra, kde bude kladen hlavní důraz na větší informovanost a kvalitu informací. Chceme občanům podávat zprávy o tom, co chystáme a připravujeme v naší městské části. Budeme v Kurýru dávat prostor všem zastupitelům. Mám představu o tom, že vytvoříme některé nové rubriky a své místo tam dostanou komise a výbory zastupitelstva. Tyto nové „Zásady“ by se měly schvalovat na červnovém zastupitelstvu.
Jste matadorem kohoutovické politiky. Zastupitelem jste se stal již v roce 1994. Když se ohlédnete za těmi uplynulými roky, co Vás za tu dobu v místní politice nejvíce překvapilo, kterou událost považujete za klíčovou ve své politické kariéře.
Za klíčovou událost považuji samotné rozhodnutí o tom, že vstoupím do komunální politiky. Rozhodl jsem se nestát stranou a jít se svou kůží na trh a pokusit se něco udělat pro své okolí. Za pozitivní změnu, kterou jsem za dobu svého působení v kohoutovické komunální politice zaznamenal, je vzrůstající zájem občanů o dění kolem sebe, jejich větší zapojení do veřejného života, do různých diskusí, anket apod. A za negativní jevy považuji odmítavé postoje některých občanů k místnímu aquaparku, který před pár dny oslavil pět let svého trvání. A také vůči uvažované výstavbě společenského a kulturního centra.
Nedávno jsem mluvila s jedním místním politikem, který se na místní scéně pohybuje také již více než tři volební období. Mezi řečí si povzdychl a povídá: „Co tady můžeš dokázat? Opravit pár chodníků a to je tak všechno.“ Souhlasíte s takovým hodnocením?
Bydlím v Kohoutovicích téměř čtyřicet let. Za tu dobu se sídliště zásadně proměnilo. Dnes to již nejsou šedivé paneláky, ale kompletně zrekonstruovaný obytný celek. Všechny domy jsou zateplené, byla vyměněna dřevěná okna za plastová a nevzhledné fasády rozkvetly příjemnými barvami. Vybudovali jsme množství dětských hřišť, některé z nich byly v posledních letech opětovně zrekonstruovány a doplněny o nové prvky. U základní školy na Pavlovské se buduje inline dráha pro bruslaře. Regenerací prošly také téměř všechny mateřské školy, na Chalabalově se buduje další třída pro předškolní děti. Mimořádná pozornost byla soustředěna také na mimoškolní aktivity dětí, především mám na mysli vybudování nové haly v Centru volného času Legato ve Stamicově ulici. Dosáhli jsme odstranění hracích automatů a zrušení hazardních heren v Kohoutovicích. A tento výčet, který není zdaleka kompletní, dokládá, že nešlo jenom „o chodníky“, ale že místní politici za uplynulých dvacet let něco pro lidi opravdu vykonali.
Zahrajme si spolu na pohádku. Představte si, že máte k dispozici neomezené množství peněz. Jak byste s nimi naložil ve prospěch Kohoutovic?
Chybí nám centrální náměstí. Já bych si tam rád představoval jako dominantu i nový kostel. Zcela určitě bych uvítal další supermarket, který by byl konkurencí pro ty stávající. Hodně by se dalo zlepšovat i v městské hromadné dopravě. Za prioritu pokládám, aby do Kohoutovic jezdily nízkopodlažní trolejbusy, do kterých mohou bez větších problémů nastoupit maminky s kočárky i starší a nemocní spoluobčané. A krásné by bylo nové kulturní centrum s radnicí, které by mělo být architektonickou perlou. Kvalitní projekt takové stavby považuji za prioritní záležitost. Kohoutovice doposud nikdy neměly svou radnici – ta stávající se nachází v budově bývalé základní školy. A jako poslední přání, i když ne v pořadí důležitosti, by byla multifunkční sportovní hala. A víc peněz už bych nedostal ani v pohádce.
Za rozhovor poděkovala Helena Sedláčková.
dne 23.5.2015, Helena Sedláčková
Další články v rubrice Rozhovory