Kohoutovice.org
zpravodaj k dění v Kohoutovicích

Můj koníček – můj kůň. Nikdy mě nepodrazí

Ladislav MacekŘíká v rozhovoru Ladislav Macek

Ladislav Macek byl dlouholetý a významný člen ČSSD. Po několik volebních období vystřídal různé posty, a to jak na úrovni městské části, ale také na úrovni magistrátu města Brna. Byl zastupitelem, radním i místostarostou Kohoutovic a také zastupitelem, radním a náměstkem primátora města Brna. V komunálních volbách v roce 2014 již nekandidoval a zůstal pouze předsedou místní organizace ČSSD v Kohoutovicích. V červnu letošního roku ho v této funkci vystřídal Václav Božek.

Když se ohlédnete zpátky za Vaší dlouhou a úspěšnou politickou kariérou, udělal byste dneska něco jinak? 

Určitě bych některé věci udělal jinak. Stále si stojím za názorem, že v mnohém rozhodování je čas tím jediným kritériem, jestli bylo rozhodnutí správné, či ne. Každý se rozhodujeme v reálném čase, podle stavu a informací, co v té chvíli má. Následně se ale některé z těchto věcí změní, aniž bychom to byli schopni ovlivnit. Možná bylo mojí nevýhodou, že jsem prioritně chtěl, aby se něco nového udělalo, než aby se to „prodalo“ v novinách. A setkal jsem se i se situacemi, že já jsem něco prosadil, připravil, realizoval a někdo jiný prohlašoval novinářům, jak to je vše jeho zásluha. Mně to až tak moc nevadilo. Pro mě bylo důležité, že se dobrá věc podařila.

Působil jste ve vrcholných funkcích, Váš pracovní diář byl bezesporu hodně zaplněn. Najednou je z Vás obyčejný občan. Co to s člověkem udělá? Jak se s tím vyrovnává?

Já jsem skončil profesionální práci v samosprávě, protože jsem se tak rozhod. Někteří skončili, protože nebyli zvoleni.  Někteří skončí, protože tam už nemají co dělat.  O to jsem to měl já snadnější, protože to bylo z mého rozhodnutí. Já jsem skončil z vlastní vůle a s mnohými změnami jsem počítal. Pět let jsem byl místostarosta městské části, osm let náměstek primátora. Sám jsem cítil, že třináct let je dost a viděl na sobě určitou „vyhořelost“. Sám jsem si musel přiznat, že mnohé věci oproti minulým letům už přehlížím a nedokážu tomu dát tu práci a energii, co je třeba. Potřeboval jsem životní změnu a začít dělat něco jiného, jaksi se znovu „nastartovat“ a motivovat se k lepší aktivitě, třeba i v jiném oboru. Musím přiznat, že některé další události po mém odchodu mě hodně překvapily.  Přestože jsem sám uhnul z politického postu jiným, ještě to nestačilo. Někteří měli zájem mě co nejvíce pomluvit, abych jim nadále v jejich plánovaných potřebách nezavazel. Jeden člen ČSSD v Kohoutovicích, který již není mezi námi, říkával: „Pane Bože, ochraňuj mě před mými přáteli, před mými nepřáteli se ochráním sám“.  Já se před přáteli nechránil, protože jsem jim věřil. Když za vámi někdo přijde, podá ruku a řekne: „Jsem tam, kde jsem s Tvojí velkou pomocí. Nikdy proti Tobě nepůjdu, pojďme spolupracovat“, těžko tomu nevěřit. Ale ono to následně není a ještě vás skopne.  Tak si říkám, asi to tak má být. Tvoje chyba, neměls věřit. Ale dodnes jsem ani na chvíli nezapochyboval, že moje rozhodnutí skončit bylo správné.

Místní politickou hladinu rozvířila v posledních dnech causa tajemníka radnice Zdeňka Krutka. Máte k tomu nějaké vysvětlení?

Podle mě není co vysvětlovat. Mně osobně vadí, že v dnešní době je pohlíženo na člověka, jak se o něm mluví, nikoliv co skutečně umí.  Tak to bohužel v dnešní době je. Udělá někdo hodně práce a hodně dobrých věcí. To ale nikoho nezajímá, každého zajímá případně jen ta jedna věc, co se mu nepovedla. Že někdo vytáhne 16 let starou záležitost a má zájem ji medializovat?  A ještě lživě a překrouceně? To má podle mě jen jediný důvod. Někomu Krutek ve funkci tajemníka vadí a potřebuje ho vyměnit za někoho loajálnějšího, anebo je to jen prostředek, jak odstranit někoho jiného. A Zdeněk Krutek nic neukradl, jen vzal na sebe odpovědnost v pozici vedoucího za chybu někoho jiného. Zaznamenal jsem v novinách i další zprávu o korupci při výběru zakázky v Kohoutovicích a to už mě opravdu vadí. To se za dobu mé práce třináct let v radě ještě nestalo.

Co Vám dělá v současné době radost a na co se nejvíc těšíte?

Můj koníček – můj kůň. Teprve teď jsem si uvědomil, jak jsem ho při své práci v samosprávě zanedbával. Měl jsem na něj čas tak jednou týdně, občas jsme zajeli o víkendu na vyjížďku s přáteli. Předtím jsem ho bral jako svoji relaxaci a odtržení od práce. Teď je to můj velký kamarád, chodím za ním skoro denně, o víkendech jezdíme všude možně v přírodě a on mě to vrací. Projede se mnou kdekoliv ve skalách, v řekách, v obtížných terénech. Učíme se spolu chytat do lasa krávy a je nám spolu dobře. Pro mě je v této době nejcennější, že on mě nikdy nepodrazí.

Zavřel jste za sebou politická vrátka. Myslíte, že někdy znovu chytíte za kliku a vstoupíte znovu na politické kolbiště?

Nikdy se nemá říkat nikdy. O to je to v životě krásnější, že nevíme, co bude následovat. Mnohé můžeme svým jednáním ovlivnit. Mnohé se prostě stane, aniž bychom k tomu nějak přispěli nebo o to usilovali. V této době o tom ani neuvažuji. Jen vím, že na toto stávající „kolbiště“ vstoupit nechci. Mnohé se hodně změnilo a připadá mě, že úspěšný v politice je ten, co nic nedělá nebo dělá jen to, co je mu osobně prospěšné. To je pro mě nepřijatelné. Beru-li za něco peníze, mám za povinnost odvést v té výši přiměřenou práci. Vidím dnes mnohé lidi v samosprávě, kteří chtějí využít svoje postavení jen pro sebe. Protože ví, že tam za chvíli už nebudou. Vnímají svoji funkci jako cosi čestného a že by měli pracovat je pro ně pomíjivé. Pracovat v politice je práce jako každá jiná. Buďto ji někdo umí, a když ne, tak má snahu se rychle učit a něco dobrého ve své funkci udělat, nebo neumí a pak si jen dává pozor, aby měl co největší prospěch za dobu, co ve funkci bude.

Děkujeme za rozhovor.

dne 12.10.2015, Helena Sedláčková

Další články v rubrice Kauzy politiků

Další články v rubrice Ladislav Macek, bývalý místostarosta (ČSSD)

Další články v rubrice Rozhovory, osobnosti

  1. Ben napsal:

    Hned po přečtení článku jsem se podíval, jestli není 1. dubna, čili Apríííl. Beru to jako zkoušku, co všechno ještě čtenáři vydrží. Schází už jen svatozář kolem hlavy „řadového občana Macka“. Realita ale je, bohužel pro občany, poněkud jiná. Velmi, velmi problematické a arogantní působení v komunální politice a městských firmách bylo celou dobu napadáno v novinách, televizi, občany atd. S následky se potýkáme dodnes:

    Rovnost: Macek jmenoval radního Mikše ředitelem městské firmy

    Černou stavbu náměstka primátora Brna zlegalizuje verdikt jeho odboru (MF Dnes)

    iDnes – Náměstek načerno stavěl vilu u přehrady, za pozemek rodina nabízí les

    Radní Macek se obhajuje a napadá – Občane neškoď! (Deník referendum)

    iDnes – Magistrát odkýval náměstkovi černou stavbu. Úředníci chybovali, uznal soud

     

    Tento „prostý občan“ působil mimo jiné jako:

    Předseda představenstva STAREZu

    Investiční náměstek Primátora města Brna

    Jako náměstek Primátora odpovědný za kontroverzní aktualizaci Územního Plánu – po půl roce ji zrušil soud

    1993-1995 jednatel a 1995-2000 společník MOP Brno s.r.o., správce obecních bytů

    2010-2011 v představenstvu MCG CDC DEV, a.s., dříve Brno Parking Panenská

     

    Jinak si všimněte, že „prostý občan“, pokud je v Kohoutovicích a ne na svojí načerno postavené vile na přehradě, parkuje v prostoru zvaném OKO u horního Alberta s auty, jejichž SPZ vždy končí 00- 05. Všichni budou tvrdit, že to nejde – prostě to na „prostého občana“ či jeho rodinu náhodou takto vyšlo. Pak se, chudinek, neoprávněně dostane do klepů.

    Úryvek z článku:

    „Mnohé se hodně změnilo a připadá mě, že úspěšný v politice je ten, co nic nedělá nebo dělá jen to, co je mu osobně prospěšné. To je pro mě nepřijatelné. Beru-li za něco peníze, mám za povinnost odvést v té výši přiměřenou práci. Vidím dnes mnohé lidi v samosprávě, kteří chtějí využít svoje postavení jen pro sebe. Protože ví, že tam za chvíli už nebudou.“

    Co na to říci? Apríl – to je slabé slovo! Zkousneme to zase?

  2. Marie Sotolářová napsal:

    Jsou prostě lidé, kterým chybí schopnost náhledu na sebe sama. Oni za to nemohou, dostatečně nevyzráli. Jak jsem osobně poznala chování páně Mackovo ve výše jmenovaných funkcích (arogance na pochodu), pevně věřím, že musí mít pocit ublíženosti a nedoceněnosti. Nekteří ještě na svou obranu navíc říkají, „já za to nemohu, to ten alkohol“:-)! Jak jinak.

Napsat komentář